Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Dnešní město dostalo své jméno až v roce 1831, dal mu je císař Minh Mang. V překladu Ha Noi znamená přibližně „město ležící na řece“. Střed města je rozdělen na tři části – Hoan Kiem, kde se nachází stejnojmenné jezero ohraničené Červenou řekou, Ba Dinh (nebo též Francouzská čtvrť), což je rezidenční oblast Hanoje, kde jsou postaveny státní úřady, obchodní centra nebo luxusní hotely na břehu Západního jezera; a třetí centrální část představuje čtvrť Dong Da, již tvoří převážně obytné domy, levnější kanceláře a hotely. Kolem středu města se staré francouzské koloniální domy mísí s moderními budovami, ale v periferních oblastech již drtivě převládá rychle se rozvíjející moderní výstavba. Přesto v Hanoji existuje mnoho míst souvisejících s historií, která stojí za vidění.
Chrám literatury (Van Mieu)
Pavilon Khue Van, Chrám literatury Pavilon Khue Van, Chrám literaturyChrám Van Mieu byl založen zřejmě roku 1070 císařem Ly Thanh Tong. Chrám se stal první vietnamskou univerzitou, a jelikož byl zasvěcen mudrci Konfuciovi, výrazně přispěl k pozdějšímu rozmachu tohoto filozofického proudu v zemi. Krátce po roce 1800 se změnilo sídelní město vietnamských panovníků, což vedlo mj. ke ztrátě výsostného postavení chrámu - Van Mieu přestalo sloužit jako univerzita a centrum vzdělanosti; a nezměnilo se to ani po návratu panovnického sídla zpět do Hanoje. Chrám prošel během své dlouhé existence řadou úprav a přestaveb, k posledním výraznějším rekonstrukcím došlo ve dvacátých a padesátých letech.
Chrámový komplex je uvnitř rozčleněn do pěti částí. Ke vstupu na první nádvoří bylo pro každého návštěvníka (jakkoli vysoce postaveného) nutné, aby sesedl z koně a prošel vstupní branou pěšky. Hlavní brána začíná přístupovým schodištěm, které zdobí kamenní draci, cesta pak pokračuje přes nádvoří k Velké bráně Středu, kterou je možno projít jedním ze dvou vchodů (nazvaných Dokonalá ctnost a Dosažený talent) do Literárního pavilonu, jenž zároveň symbolizuje Hanoj. Kousek odtud se rozprostírá jezírko zvané Studna Nebeské čistoty, kde byly tradičně vyhlašovány nejlepší mandarínské práce. Rovněž se tu nacházejí velké kamenné želvy, které na svých krunýřích nesou vysoké stély, na nichž jsou uvedena jména všech doktorů od roku 1442 (předpokládá se, že na 30 stél však bylo zničeno). Brána Velkého spojení ústí na čtvrté nádvoří, kde jsou postaveny dvě budovy původně určené pro Konfuciovy žáky (tato část byla porušena při francouzském bombardování v roce 1947; opravena byla o sedm let později). Konečně se dostáváme k samotnému Chrámu literatury, jenž je bohatě a nákladně vyzdoben. Odtud se skrz malý pavilon dostaneme k Svatyni Velkého spojení, v jejímž středu stojí Konfuciova socha obklopená sochami jeho čtyř nejlepších žáků, nedaleko jsou umístěny sochy dalších deseti filozofů.

Chrám literatury Chrám literatury
Stará čtvrť
Stará hanojská čtvrť je neodmyslitelně spojená s mnoha uličkami, které mají téměř tisíciletou historii, stejně jako se systémem vodních kanálů v samém centru města. Ve 13. století patřila každá z těchto ulic jednomu řemeslnému cechu (v té době jich bylo 36), dnes jich sem spadá asi padesát. Čtvrť určitě stojí za vidění nejen kvůli fascinující spleti křivolakých uliček, ale i zajímavé architektuře zdejších domů; a navíc tu koupíte snad opravdu cokoli, na co si vzpomenete. Na hranicích Staré čtvrti se nachází nejstarší chrám ve městě – Bach Ma (Bílého koně). Byl postaven na místě, kde se podle pověsti císaři Ly Thai To zjevil bílý kůň, jenž ho přiměl ke stavbě městských hradeb. Poblíž je zachovaná téměř tisíc let stará Východní brána.

Pagoda na jednom pilíři (Chua Mot Cot)
Pagoda na jednom pilíři Pagoda na jednom pilíři„Pagoda na muří noze“ je zřejmě nejmenší, ale zároveň nejznámější pagoda v Hanoji. Stojí uprostřed jezírka s lotosy, umístěná na pilíři (původně dřevěném), jenž je asi dva metry vysoký a v průměru měří zhruba 1,25 metru. Byla vystavěna na příkaz vládce Ly Thai Tong. Legenda praví, že vládci, který byl bez dědice, se v těchto místech ve snu zjevila bohyně milosrdenství sedící na lotosovém květu a držící v náruči chlapečka. Když se Ly probudil, uviděl prostou venkovskou dívku. Pochopil podobenství, jež mu ve snu bohyně nabídla, a s dívkou se oženil. Měl s ní syna a na paměť zjevení dal postavit pagodu. Měla připomínat květ lotosu, symbol čistoty. Pagoda, kterou dnes můžete vidět, je pouhou replikou, protože originál z roku 1049 zničili v roce 1956 Francouzi.

Pagoda Dien Huu
Pagoda se nachází nedaleko známější pagody Chua Mot Cot, je postavena v klasickém mahajanském slohu, na oltářích jsou dřevěné a keramické sošky Buddhy v severním stylu. Pagoda je obklopena zahradou, a poskytuje tak poutníkům jedno z nejlepších míst pro relaxaci v Hanoji.

Chrám Quan Thanh
Chrám pochází již z 11. století a je zasvěcen bohu Tran Vo (bůh severu), jehož symboly jsou želva a had. Toto poklidné místo pod vysokými stromy navštěvují většinou jen cizinci (platí se tu zanedbatelné vstupné).

Chrám Ngoc Son
Chrám Ngoc Son, který byl založen v 18. století, se nachází na ostrůvku v severní části jezera Navráceného meče v centru města. Je zasvěcen generálu Trang Hung Daovi, který ve 13. století zvítězil nad Mongoly, učenci Van Xuongovi a La Toovi, svatému patronu lékařů. (Jméno jezera je odvozeno ze známé pověsti o vládci Ly Thai Toovi, kterému bohové zapůjčili k vyhnání Číňanů ze země kouzelný meč. Hned po válce tu vladař plul po jezeře, jenže najednou se z vody vynořila obrovská zlatá želva, meč mu sebrala a zmizela s ním v hlubinách, aby jej navrátila jeho božským majitelům.)

Chrám Ngoc Son Chrám Ngoc Son
Pagoda Quan Su (Ambassadors’ Pagoda)
Je správním centrem budhistické církve. Budova se od jiných tohoto typu liší svou velikostí, jinak je postavena i zařízena v tradičním mahajanském duchu. V sedmnáctém století byla tato pagoda útočištěm vyslanců budhistických zemí v Hanoji.

Chrám Hai Ba Trung (Chrám sester Trungových)
Královské sestry Trungovy jsou ve Vietnamu považovány za bájné hrdinky, které se dokázaly samy chopit meče a bojovat s odvěkými nepřáteli, tedy Číňany (v 1. století). Pagoda je zmiňována od 12. století. Leží na odlehlejším místě jižně od centra (asi 2 km), je docela nenápadná a interiér je skromný; kromě jiného tu najdete i sochy obou sester.

Ho Chi Minhovo mauzoleum
Ho Chi Minhovo mauzoleum Ho Chi Minhovo mauzoleumMauzoleum bylo postaveno v letech 1973 – 1975, a to i přes skutečnost, že Ho Chi Minh si přál pohřeb žehem. Uvnitř obří haly, obklopené pečlivě udržovanými zahradami a hlídané vojáky v bílých uniformách, je ve skleněném sarkofágu uchováno balzamované tělo vietnamského vůdce. Každý rok je zhruba na dobu tří měsíců mauzoleum uzavřeno, protože tělo se posílá na „údržbu“ do Ruska. Návštěva mauzolea podléhá přísným pravidlům – např. je přísně zakázáno v budově fotit, což v podstatě ani není možné, protože dovnitř Vás pustí jedině Vás, nikoli však už Vaše batohy, foťáky nebo kamery.

Ho Chi Minhovo muzeum
Ho Chi Minhovo muzeum Ho Chi Minhovo muzeumMuzeum se nalézá vedle Ho Chi Minhova mauzolea. Je rozděleno na dvě oddělení, z nichž jedno je věnováno minulosti a druhé budoucnosti.

Ho Chi Minhův dům
Dům, kde Ho Chi Minh žil v letech 1958-1969, je dodnes udržován ve stavu, v jakém ho vůdce opustil. Je postaven ve stylu národnostních menšin žijících ve Vietnamu (dokonce je postaven na pilíři). V domě naleznete kromě dalšího vybavení i židli, dar od Fidela Castra. K domu patří i krásná zahrada a rybník. Nedaleko se nachází Prezidentský palác, krásná stavba z dob kolonialismu, postavená v roce 1906. Původně sloužila jako sídlo guvernéra Indočíny, dnes není přístupná veřejnosti a konají se tu pouze občasné recepce oficiálního charakteru.

Voňavá pagoda (Chua Huong)
Voňavá pagoda se nachází asi 60 km od Hanoje, patří k velmi oblíbeným poutním místům. Je to komplex pagod a oltářů, které jsou vesměs vytesány ve skalách nebo v jeskyních pohoří Huong Tich. Nejznámější jsou asi Thien Chu (Pagoda vedoucí do nebe), Huong Tich Chu (Voňavá) a Giai Oan (Očistná). Komplex je dostupný pouze po vodě, takže Vás nemine nezapomenutelná jízda po řece plné leknínů (trvá asi hodinu) na malých loďkách, v nichž veslují dívky z místní vesnice.